Nepřímé daně

U nepřímých daní zatěžuje daň koncového spotřebitele, ale správci daně ji odvádí plátce daně pod vlastní majetkovou odpovědností. I u některých nepřímých daní dochází k přímé úhradě daně poplatníkem, či spíše vrácení daně poplatníkovi. Obvyklé je dělení nepřímých daní na daně selektivní, které se týkají pouze vybraných druhů zboží a daně univerzální, které se týkají veškerého zboží.

Jinými slovy nepřímé daně jsou zdaněním prodeje zboží (statků a služeb) a přiznává je a odvádí je finančnímu nebo celnímu úřadu plátce této daně (prodávající, který prodal zboží). Nepřímými jsou nazývány proto, že daň je hrazena kupujícím (daň je součástí ceny zboží), ovšem kupující nepodává žádné daňové přiznání a většinou ani nevnímá, že nějakou daň platí.

Objemově jsou pro státní rozpočet významnější nepřímé daně (daň z přidané hodnoty a spotřební daň), třetí největší příjem má pak stát z daní z příjmu fyzických a právnických osob.